12.3.2010
Problémy důchodového zabezpečení jsou v Čechách ožehavým tématem. Naprostá většina lidí se domnívá, že současný státní penzijní systém má potíže, které ještě porostou. Současně ale očekávají, že se stát o ně v důchodovém věku dostatečně finančně postará.
Lidé v Česku se, co se týče důchodů, tradičně spoléhají na stát více, než si státní penzijní systém zaslouží. V současnosti odpovídá starobní důchod v průměru jen 40 procentům předchozí hrubé mzdy a tento poměr se podle většiny prognóz bude v příštích letech dále snižovat. Reálně tak hrozí, že se státním důchodem budoucí penzisté sotva vyžijí. K tomu, aby propad životní úrovně po odchodu do důchodu nebyl příliš velký, by čerství důchodci měli mít měsíční příjem odpovídající alespoň sedmdesáti procentům jejich předchozího čistého výdělku. Je tedy evidentně nutné, aby si lidé rozdíl mezi důchodem od státu a potřebným příjmem zajistili soukromým spořením v době svého aktivního zaměstnání.
Z toho vyplývá i další paradox: podíl lidí, kteří mají uzavřené penzijní připojištění je v Česku velmi vysoký, ale v porovnání s jinými vyspělými státy jsou částky, jež si Češi na důchod pravidelně spoří, abnormálně nízké. V průměru na každé penzijní připojištění připadá jen kolem 500 korun měsíčně. To však k vybudování dostatečné finanční rezervy většinou nestačí. Čím později začne klient spořit, tím větší částku by měl měsíčně dávat stranou. Ale to platí i naopak. Proto je nezbytné začít si spořit včas a efektivně. Například v první životní fázi, kdy je většina výdělku použita na zabezpečení chodu rodiny, si klient ukládá menší částky. S postupem času, kdy se děti osamostatní a finanční nároky na chod rodiny pomalu klesají, se dá příspěvek navýšit.
Petr Beneš
generální ředitel ČSOB PF Stabilita